Samozřejmě, že práce s lidmi mne vždy bavila a stále baví, ale také jsem zde našla „rodinný“ kolektiv, což se v dnešní době už moc nikde nevidí.

Pochopitelně, že jsem se zprvu trochu obávala nového prostředí, nových výzev a hlavně také proto, že zde pracuje plno věřících lidí a to já nejsem. Ale ihned po první směně jsem zjistila, že se nemusím vůbec ničeho obávat.

Příjemný a kamarádský kolektiv mne ihned a moc mile přijal mezi sebe. Také jsem se bála, jestli budu na práci zdravotní sestry stačit a jestli jsem něco nezapomněla. Protože vracet se po mateřské dovolené do tohoto oboru je přeci jenom velká odpovědnost.

Ale dnes? Nyní, když se ohlédnu zpět po těch letech, tak vidím, jak Chvaly potřebuji k mému životu a jak Chvaly potřebují mne.

Moc se mi zde líbí, že mohu uplatnit i mé nápady a tak nějak se meze nekladou. Například zde mohu využít mé hudební dovednosti když je čas. Hraji tu pacientům na flétnu s kolegou Jiřím, který hraje na kytaru.

Ale v první řadě si zde velice vážím lidského přístupu nejen k pacientům, ale i k nám, k personálu.

Pamatuji si svůj první den. Spatřila jsem zde na chodbě krásné veliké akvárium a vedle něj klec s andulkami. Už pouhý pohled ma zdejší zvířátka mne přesvědčil, že jsem zde dobře a na správném místě, kde bych mohla pracovat.

No vskutku! Jsem zde zaměstnaná desátým rokem a stále mne to tu moc baví a líbí se mi tu.

Ivana, zdravotní sestra

Mám ráda lidi a když tu práci miluješ, tak odměnou je i to, že těžce nemocný pacient se na tebe dokáže usmát třeba říct: „Jsem rád, že vás vidím…“

Mám možnost pečovat o pacienty i po psychické stránce, když s nimi mohu hovořit o jejich problémech nebo si jen tak povídat o všedních věcech života. Také poznání nových lidí a různých osudů, úsměv lidí, kteří k nám přišli ve špatném stavu zlepšili se.

Někdy je to těžké. Často vidím ostatní kolegyně jak chodí unavené. Mezi ně se samozřejmě občas zařadím i já, ale i malé momenty stačí k tomu, že ta práce dává smysl.

Když se za vámi přijde podívat pacient, o kterého jste pečovala , když někdo upřímně poděkuje nebo pošle pohlednici k Vánocům.

Jednou jsem dostala dopis od pacientky, která mi napsala tato slova: „Vážím si toho, že vám pacienti nezevšední a když se zde opakovaně objeví, jednáte s nimi stejně mile, jako na počátku.“ Není to krásné?

A co mi dále přináší ta práce? Bolavá záda, oteklé nohy, ale hlavně úsměv v očích pacienta, spokojenost a poděkování.

Chvaly se staly mým druhým domovem a snad i já jsem se stala jejich malou součástí.

Do práce se těším i na skvělé kolegyně a děkuji, že v tak milém prostředí, jakým jsou Chvaly, mohu být už 27 let. Matka Tereza řekla: „To, co děláme, je méně, než kapka v moři. Ale bez této kapky by tady něco chybělo.“

Jana, ošetřovatelka

Ve Chvalech pracuji necelých 23 let. Jsem z Horních Počernic, vyrostla jsem zde a stále tu bydlím.  Chvaly považuji za svůj druhý domov a rodinu.

Jsme rodinným prostředím a chováme se k sobě hezky. Pacienti u nás poznají, že i ve zdravotnickém prostředí se mohou cítit dobře. Manželé Fialovi jsou úžasní lidé, pomáhají nám jak v pracovním, tak v osobním životě. Za to si jich nesmírně vážím. Velmi mnoho toho pro mne udělali. Předávám jejich poslání dál, jak novému personálu, tak pacientům.

Moje práce mne baví díky této myšlence: Chvalské srdce – Každý by se měl chovat s pokorou, úctou a láskou.

Iveta, zdravotní sestra